Za prvé bych rád vysvětlil, že modifikovat 3PDT přepínačem na True Bypass nelze soudobé (reissue) efekty Dunlop/MXR. Mají totiž zapájeny rozměrově jiné 2PDT přepínače přímo v oboustranném plošném spoji. To mechanicky znemožňuje tuto úpravu korektně provést. Pokud by kdokoliv uvažoval o úpravě staršího MXR/DOD/Dunlop efektu na True Bypass, je nejlépe nafotit okolí přepínače / celý efekt zevnitř a poslat mi to e-mail poštou, já se pak mohu zcela přesně vyjádřit k tomu, zda je daný efekt modifikovatelný nebo ne…

Následujících pár obrázku dokumentuje modifikovaný starý DOD 250 na True Bypass s LEDkou a navíc převrtaným a vyměněným původním konektorem napájení typu jack 3,5mm (original) na klasický barrel konektor 2,1mm center pin negatove, typu Boss.

* Pozn.: V současnosti používám jiné „nové“ 3PDT přepínače od svého dodavatele z USA, protože CLIFF přepínače se mi občas vrací k reklamačním výměnám, a tak jsem začal používat podobné přepínače ale z jiného zdroje a evidentně z jiné výroby. Na první pohled je patrno, že epoxydová (červená) zálivka kontaktů je u těchto nových přepínačů mnohem masivnější. Zřejmě i kvalitnější, neboť při delším pájení solid core vodičů se jednotlivé kontakty vlivem tepla zdaleka tolik neuvolňují a povrchová úprava kovových kontaktů je jak vizuálně, tak při vlastním procesu pájení evidentně mnohem lépe provedena. To jen tak na okraj…:-)

Zde jsou první informativní obrázky:

Výsledkem je lepší attack trsátka a vůbec čitelnější a přirozenější artikulace hry a separace tónů. Paradoxně ta větší čitelnost nemá za následek to, že by se třeba hrálo hůře kvůli zvýraznění technických nepřesností pravé ruky, ale spíš se mi zdá, že tón jde jakoby naopak „lépe za rukou“ a podporuje to celkové „technické nasazení“ pravé ruky.

Navíc jsem „uvolnil“ impedanční přizpůsobení výstupního bufferu na předcházející korekční stupeň TONE tím, že jsem zhruba pětinásobně zvýšil velikost těchto impedancí. To vede k rozšíření přenášeného pásma a menší „upjatosti“ ve středových frekvencích. Zároveň se tím změnila i plynulost regulace potenciometru JUMP, takže tak „neskočí“ v první polovině dráhy ale pěkně pomalu a plynule postupně zesiluje. Tím se dá precizněji nastavit hlasitostní „odskok“ JUMPu  směrem nahoru.

V pořadí třetí a taky poslední úprava je to, že jsem přidal „hutnost“ směrem od 400Hz níž, aby efekt zněl plněji v basech. Páčkový přepínač BRIGHT- NORMAL uvolňuje v poloze BRIGHT omezení výškového pásma do brilantního plnospektrálního zvuku, který zní  v modech CRUNCH i LEAD velmi „výbušně“ v použití s hutnějšími jednokanály. Obzvláště pak při větším vybuzení zesilovače si tento zvuk nezadá v poloze LEAD ani s efektem typu Distortion. OD STATION III TB zní sice trochu středověji a s kratším sustain než distortion s „véčkově staženými“ středy, ale spektrální pásmo OD STATION III TB je přirozenější, čímž nechá na druhé straně více vyznít „dřevo nástroje“ a ve spojení s vybuzeným lampáčem lze dostat na svět „to pravé maso“…:-)

Všechny tři poslední úpravy mají za následek nejen tato dílčí zlepšení vlastností, ale troufám si zdůraznit, že také společně mnohem více ctí skutečný charakter nástroje a tudíž dají více vyznít jeho osobitosti. Původní OD STATION III TB hrál tak trochu více „po svém“ a vnucoval svůj specifický charakter všem použitým nástrojům. U této nejnovější verze EDITION 2010 dochází k tomu, že se efekt s kytarou vzájemně více respektují, ale také třeba v modu LEAD jde jít do mnohem většího zkreslení, aniž by byl zvuk nečitelný a „přesaturovaný“ ve středovém pásmu.

Na živém hraní se mi nová verze OD STATION III TB EDITION 2010 osvědčila jako mnohem univerzálnější ale zároveň i přirozeněji znějící, čímž se z efektu stává široce použitelné zařízení kytaristy pro různé styly, nástroje i aparatury. Nejvíce jsem rád tomu, že zároveň při prohloubení univerzálnosti použití efektu nedošlo ke znehodnocení jeho jednoduchého a přímočarého zvuku, ale spíše naopak. Většinou totiž jdou tyto dva faktory „proti sobě“ a konstruktér musí hledat „optimální kompromis“ v nastavení obvodů. Tady se to docela „potkalo“ (částečně i náhodou), z čehož mám opravdu upřímnou radost…

Momentálně disponuji (konečně…:-)) i dvěma zkušebními vzorky, které zatím různě putují mezi mými známými. Mohu je po dohodě poslat k odzkoušení komukoliv dalšímu, takže pokud někdo bude mít zájem si nový OD STATION III TB půjčit a testnout, klidně zavolejte na 777 941 768 nebo napište na e-mail smrckaeffects@seznam.cz. Určitě se domluvíme…

Staré „čtyřknoflíkové“ EHX MMD byly osazeny čtyřmi BBD obvody typu SAD1024 (4x 1024 pamětových jednotek). Tyto EHX MMD jsou většinou s modrým label a nemají potenciometr „CHORUS-VIBRATO“. Opravdu nedoporučuji kupovat právě tento starý typ Memory Man DELUXE! Nebo jen v případě důkladného osobního odzkoušení a přesvědčení se o bezchybnosti zvuku. Já tyhle čtyřknoflíkové EHX MMD neopravuji! Viz obrázek:

Nastavování jeho BBD obvodů SAD1024 je pracné a nefektivní. Tato koncepce nebyla šťastná a většinou to také už kvůli zkreslení, pískání apod. zvukově za moc nestojí.

Naopak pokud se rozhodnete koupit EHX Memory Man DELUXE s pěti knoflíky, máte šanci (když zrovna nekoupíte vadný kus), že budete mít analogový delay, který předčí svým zvukem většinu konkurenčních efektů typu Analog Delay. Viz obrázky:

Dokonce i úprava těchto „pětiknoflíkových“ EHX MMD z amerického na evropské napájení je také bezproblémová a popisuji ji i s obrázky ve svém blogu již dříve v jednom z článečků.

„Pětiknoflíkový“ EHX MMD má několik mutací, jak roky jdou a výroba se zřejmě přesouvá z Taiwanu do Ruska a dnes možná ještě jinam…

Nejlepší (zvukově) je taiwanská verze (nevím, zda se konkrétně tato verze dělala dřív i v USA..?) se dvěma japonskými obvody BBD typu MN3005, (2x 4096 paměťových jednotek). Poznáte ji podle tvaru plošného spoje a jeho grafiky, když odšroubíte spodní krycí plech efektu: Viz  obrázky:

Ještě novější pětiknoflíkové typy jsou osazeny čtyřmi obvody MN3007 (4x 1024 paměťových jednotek), nejsou tedy s takovou kapacitou, jako model se dvěma MN3005, ale přesto jde stále o slušný analog delay. Jejich plošný spoj je menší, oboustranný, s na pohled jinou grafikou. Má mezi součástkami připájeno i relé, které přepíná effect-bypass.

Dokonce prý už se objevují i osazení čtyřmi kusy MN3008 nebo MN3208  (4x 2048 paměťových jednotek).

Obecně všechny BBD obvody (Analogové posuvné registry) byly využívány v sedmdesátých a osmdesátých letech. Dnes se již nevyrábějí, ale zásoby některých typů ve skladech po světě stále jsou. Proto je třeba i Boss využívá ve svých chorusech, ale také spousta jiných velkých i drobných výrobců při výrobě všech možných modulačních a delay efektů…

Druhý dotaz se týká čipu JRC 4558. Vy osazujete JRC 4558 D. Já mám v Japonské BOSS SD-1 čip JRC4558DD , čtyřmístný kód. Ty samé čipy mám i ve starším Jap. crossoveru (cca 6 ks jestli se nemýlim). Je v těch čipech nějaký rozdíl?

Zdenál

Dobrý den.
Jasně, ty izolované napájecí zdířky jsou fajn. Taky takové používám. V GD efektech to po elektrické stránce není problém, ale mechanicky je to opruz, vrtat tam tak velké díry.

Pokud jde o ty pedály, které mají kovovou jack zdířku 3,5mm, tak jde jen o to, že je přišroubovaná na kostru (plech), proto musí mít na plášti mínus, aby to takhle mohlo být přišroubováno. U krabiček Boss/Ibanez apod. je to děláno tak, že mínus je uprostřed a okolo je plus které se zastrčením napájecího konektoru přepíná mezi vnitřní baterií a vnějším adapterem tak, aby adapter “netloukl” při zastrčení konektoru svůj proud do baterie, čímž by ji ničil…

Čili polarita je opravdu ve většině těchto případů (GD, ProCo, některé DOD apod.) otočena, aby se nemusely jack zdířky izolovat od krabičky efektu, kde je mínus pól zdroje.

Chip JRC4558DD je nízkošumovou verzí chipu JRC4558D. “DD” zní poněkud jemněji, uhlazeněji – má méně agresivních alikvotů než ten s jedním D. Boss to ve svých efektech “dorovnával a dorovnává” tím, že nepoužívá přes limitační diody zpětnovazební kondík 51pF, který tam naopak dává Ibanez.
Bez toho kondíku je zkreslení chlupatější, více výškové, což je zase “hlazeno” spoluprací s chipem JRC4558DD.

Ibanez, který naopak dává JRC4558D pak zase kompenzuje tuto nadbytečnou “agresivitu výšek” kondenzátorem 51pF.
Osobně mám raději chip JRC4558D, příjde mi naturálnější. Ale ve starých Bosskách se mi JRC4558DD taky líbí a osciloval jsem mnohdy mezi tím jestli tam nechat dvě D nebo jedno. Některé edice OD-1 byly i s jedním D a hrály trochu agresivněji, ty se dvěma DD měly zase pěknou krémovou barvu tónu…

Technokraté, by nás možná poslali do blázince, nicméně jsme začali řešit takové věci, jako je útlum nového „true bypass“ VOX kvákadla, které přesto, že je skutečně true bypass, poněkud přeci jen tlumí ve vypnutém stavu procházející signál.

Zprvu jsem to přičítal „nepájeným – lisovaným“ spojům mezi kabeláží a konektorem plošného spoje a ostatními komponenty kvákadla. Standa Jelínek mi pak poslal dvě jackové, natvrdo spájené samice, které si dal mezi dva Monster Rock kabely namísto Vox Wahu a tvrdil, že to hraje mnohem lépe, než přes wah (true bypass) ve vypnutém stavu. Zprvu jsem byl k tomuto jeho tvrzení poněkud skeptický ve smyslu, že možná jen „slyší růst i trávu“..

Posléze, když jsem sám podstoupil tentýž subjektivní test s jeho wah pedálem versus jacková paralelní dvojzdířka, pochopil jsem ihned o čem mluví. Rozdíl tam fakt byl. Nechal jsem na tři dlouhé dny veškeré rutinní práce a jal se testovat různé typy jacků, propojovacích vodičů, true bypass přepínačů subjektivními porovnávacími testy.

Zjistil jsem, že je „všechno jinak“, než jak by podle cenových kategorií a „zvučných značek“ jednotlivých komponentů vždy mělo být. Nechci to rozebírat jmenovitě, abych někoho zbytečně nepoškodil, nicméně nejpodstatnější závěr z tohoto bádání je, že signálové cesty je nejlépe propojovat pevnými vodiči, tzn. ne lanky, ale tuhými dráty. Teto „upgrade“ jsem provedl ve jmenovaném Wah pedálu (následovala také výměna konektorů) a došlo k citelnému „oživení“ průchozího signálu.

Pevné vodiče zní dynamičtěji, zejména od nižších frekvencí, zvuk je čitelnější, konkrétnější, plnospektrální…

Vždycky mi přišlo docela „hnusné“, jak jsou prodrátovány staré EHX efekty, staré Wah pedály apod., neforemnými „zvonkovými“ dráty oproti „modrenějším“ japonským efektům s elegantními, mnohabarevnými lanky. Taky jsem donedávna efekty propojoval výhradně barevnými lanky. Ono to má totiž zase dobrý vliv na mechanickou odolnost, životnost a spolehlivost. Nicméně teď dávám přednost zvukové kvalitě, před vnitřní elegancí a používám solid core (pevné, tuhé) vodiče pro signálové cesty. Jsem opravdu přesvědčen, že to má vliv na menší útlum a lepší dynamiku procházejícího signálu…

Konzultoval jsem tyto věci i se svým kamarádem Dušanem Zemanem, který se zabývá výrobou různých typů kytarových lampových zesilovačů. Můj dotaz na něj zněl, zdali má konkrétní zkušenosti s různými typy propojovacích vodičů a popřípadě i typů plošných spojů, či základních desek pro hard wired – point to point.

Dostal jsem odpověď, která potvrdila mé poznatky a to takovou: Údajně zvukově vůbec nejlépe hrál zesilovač, který kompletně „prodrátoval“ tuhými „solid core“ vodiči, systémem point-to point zapojil na nýtované desce z tvrzeného, impregnovaného papíru. (Na rozdíl od ostatních, prodrátovaných lanky na sklotextilových či pertinaxových deskách).

Nechci teď působit jako „efektový Däniken“, ale sám jsem se již několikrát přesvědčil, že stejný typ efektu na různě navržených deskách plošných spojů také může hrát poněkud rozdílně. Od té doby se snažím volit silné spoje se solidní roztečí (vzdáleností mezi jednotlivými cestami). Vyhýbám se oboustranným spojům, které tvoří mnohdy nechtěné kapacity mezi horní a spodní vrstvou apod…

Závěr, který jsem z toho přenesl do praktické výroby mých efektů, true bypass lišt a boxů je propojiování všech signálových cest SOLID CORE – tuhým vodičem. Lanka nechávám jen na pomocné funkce, jako je napájení a přepínání různých přídavných funkcí efektů. Viz ilustrační obrázek – „novým“ způsobem prodrátovaný ODTB 808+ zde:

SOLID CORE WIRED TRUE BYPASS LIŠTA detail zevnitř zde:

V návaznosti na výše uvedené jsem testoval i různé kytarové kabely a došel rovněž k neméně překvapivým výsledkům. Chystám v rámci těchto svých osobních testů také jejich zveřejnění v brzké době. Jde o srovnání kytarových kabelů značek Planet Wawes, Monster Rock a Mogami, ale to zase příště…

Bylo to pro mne nečekané a nepříjemné, protože jsem slíbil nějaké kusy vyrobit a ze dne na den přišla tato negativní zpráva. Potřeba rychle řešit danou situaci mne dovedla k velmi podobné mechanice, do které lze stejný TB Box nebo A/B Box zhotovit. Dokonce mi „nový“ typ mechaniky příjde poněkud praktičtější svým vnitřním prostorem, protože lépe dovoluje umístit všechny zdířky v bočnicích boxu a to s dostatečným rozestupem i pro použití všech jacků v úhlovém provedení. Zdá se to praktičnější pro efektové propojky s úhlovými jacky. Viz obrázek.

Rozměrově je nová mechanika o znatelné poznání nižší, asi o 5mm delší o 1mm širší. Váhově je cca o 50g lehčí (300g : 350g). Troufám si tvrdit, že to bude rovnocenná náhrada za původní mechaniky, dokonce se zdá sympatičtější z hlediska lepších možností úprav, které její provedení nabízí. Podrobněji viz aktualizovaná kategorie True Bypass box vpravo

Ilustrační obrázky:

Bez komentáře, jen pro oko…